Černá a bílá prostě patří ke všem žánrům fotografie. Vždyť se na tento materiál fotilo 60 let, později sice méně, ale i tak si vždycky najdete nějaké zákoutí, kterému dvoubarevný zápis vyhovuje.

Osobně používám černobílou nejvíce na město a architekturu, ale když se dobře "vybarví" světlo, hodí se mi i na běžná témata.

V létě 2014 jsem čekal nad zastávkou metra Hradčanská, až přestane pršet. Neodvažuji se do toho lijáku udělat ani krok, letos se to léto zbláznilo. Projde kolem mě tolik lidí, že bych mohl vyhlásit směle Miss mokré tričko s 50+ účastnicemi. To 50+ není věk, ale počet...

Popadnu nejdříve mobil, že si něco nafotím. Ale nestojí to za nic, mám pocit, jako bych šplhal na OLYMP, ten mobil mi prostě nenabízí tvůrčí svobodu, nemůžu to zaclonit, měnit citlivost, čas, prostě nic pořádného z toho neleze.

Uvědomím si, že v batohu na zádech celý den tahám OLYMPUS OM-D, na který mám pro olympusclub.cz udělat recenzi. Tak jo. Zaclonit, abych dostal delší čas...

Kromě přírody mám v černobílé rád strohou a čistou městskou architekturu. Když se vám podaří ji zjednodušit a ořezat až na "funkcionalistické" minimum, kompozice jsou pak čisté jenom tím, že jsou a dávají vám zapomenout na barvy, povrchy a další zbytečnosti. Je to jako dobrý nebo špatný, nic tam nemůžete ukrýt, nic nedoženete v Adobe Lightroom, ničím si nepomůžete ve Photoshopu. Prostě buď to tam je, nebo není.

Vidět černobíle ale není úplně jednoduché. Myslím, že krásným příkladem jsou fotografie Michala Vitáska, které vyšly v 7. vydání fotografického časopisu FOCUSmagazine.cz (ten si můžete zdarma stáhnout odtud) a kde najdete spousty skvělých fotografií Prahy.

Tak jsem si z tématu "Hradčanská" vybrat to čisté, posuďte sami.