Vlastně ani nevím, jak bych chtěl s vámi tento příběh sdílet. Byl to takový obyčejný letní okamžik. Asi to znáte, jezdíte nějakou známou cestou 10x, 20x, a pokud jste pozorní, zaujmou vás v krajině střídající se prvky kontrastu, barev, kompozice, tempa, sbíhající linie... Ani nevím, jestli jejich vizuální obraz vyhovuje nějakým pravidlům. Mně se to prostě líbí, lahodí to oku, mám zájem nacházet v tom hlubší pravidlo, řád, význam.

Když takové obrazy najdu v krajině, pak už jen čekám na správný okamžik, kdy pojedu kolem a budou vhodné podmínky. Jenže, to nenafotíte jen tak; má to spoustu dalších "proměnných". Slunce musí správně svítit a musí být po dešti, takže půda je tmavě hnědá, a nebo právě projede kombajn, takže při západu se ta sytá žlutá až červená barva misí s odlétajícími kusy obilí - a hlavně(!), musíte mít s sebou fotoaparát.

Všechno ostatní už je jen na vás a pro vás...

Balíky slámy

Jedním z krajinářských "majáků", které na mě vždycky pokukují a provokují, abych se do nich pustil, jsou četné balíky slámy v zatavených fóliích. (Mimochodem slouží perfektně jako odrazky!) Je na nich krásné to, že každý rok se jinak množí a sedláci je jinak poskládají, takže můžete obrážet pořád stejná místa a fotit je stále dokola, ale každoročně jinak.

Podobně jsem si vyhlídnul jednu skupinu balíků; nechali je kousek od cesty v poli. Zajímalo mě, jak se s touto linií poskládanou na rozhraní dvou polí - jedno zelené a druhé posekané - poperu. Chtěl jsem se do balíků a mezi balíky ponořit a pokusit se najít nějaké zvláštní pohledy jinak pozorovateli ukryté. A po 90 minutách a 40 fotografiích, které jsem si nechal na kartě, jsem už ani neudržel fotoaparát, abych pokračoval. 

A protože jsou balíky každý rok jiné, nechal jsem si nějaké nápady na příští rok.
Takže nebojte se fotit balíky, může to být každoroční zábava.