Ještě to není to pravé ořechové, ale už se to blíží.

Jedním z míst, které se se mnou stále přetahuje v takové jemné nekončící fotografické hře, je nenápadné místo mezi městečkem Asciano a Sienou. Říkají mu Leonina. Pokaždé tam na fotoexpedici vyrazíme alespoň na jedno ranní fotografování, ale pokaždé se to nepovedlo. Už jsem byl zoufalý, no řekněte. Vytáhnete sedm lidí ve 4 z postele, 30 minut s nimi uháníte na kopec a... nic.

Jednou jedinkrát se nám v tom místě podařilo něco vyfotit, bylo to při západu. Fotografovali jsme Sienu, která je vzdušnou čarou možná 10 km pod západem květnového slunce a to jsme udělali opravdu výtečné záběry.

Shodou náhod - můžeme tomu říkat klidně náhoda, jsem s první polovinou kurzu v polovině května uháněli do Rakouska, kde jsem si měl vyzvednout druhou polovinu fotografů na druhý týden fotoexpedice v Toskánsku. Ráno jsme doslova "načapali" Leoninu v situaci, kterou jsem ještě nezažil, jako obraz malířů. Prostě klidná, v tichu mlžného rána a čekající, znám z mnoha pohledů, ale tenhle je prostě úchvatný.

Co mě ale hodně překvapilo, že půjčené tělo CANON EOS 6D takto kontrastní scénu pojalo kompletně a na čipu jsem nenašel přepaly, ani vyložené černé díry, chovalo se opravdu, opravdu slušně.

A tak mohlo vzniknout toto 14snímkové panorama. TIFy (každý má 57 MB, rozlišení 3648x5472) jsem vytvořil v 8 bitech v plném rozlišení pro hladké přechody renderované v AutopanoGiga. Šestijádrovému stroji trvá tento obraz 18121x5806 bodů 3 minuty 24 sekund. Tady jej máte zmenšený,

Že by do pokoje nad sedačku?

Doplnění: další moje Leonina, tentokrát z května 2014 #fotoexpedice #Toskánsko. 

Fotoexpedici do Toskánska vedu jako lektor několikrát ročně, v roce 2013 jsme tam byli celkem 3x.