Toskánské fotografování v květnu 2013
Po šňůře fotoexpedic a dalších fotografických povinností na začátku roku jsem se konečně dostal k sepsání zážitků z naší poslední květnové fotoexpedice v Toskánsku.
Fotoexpediční ráz jsme doplnili o nová místa, která fotografové někdy - zbytečně - míjí, a zejména díky ne úplně příznivému počasí jsme v Toskánsku mohli fotografovat události, které nám příroda odehrála před objektivy, a troufám si říci, že ani místní je nezažívají tak často. Například vyfotit Pienza nebo Montalcino v mracích a ranní mlze... To chce notnou dávku štěstí.
Chci se s vámi podělit o to, co jsem si z Toskánska dovezl v květnu (v září a květnu 2014 jedeme znovu)
Fotoexpediční ráz jsme doplnili o nová místa, která fotografové někdy - zbytečně - míjí, a zejména díky ne úplně příznivému počasí jsme v Toskánsku mohli fotografovat události, které nám příroda odehrála před objektivy, a troufám si říci, že ani místní je nezažívají tak často. Například vyfotit Pienza nebo Montalcino v mracích a ranní mlze... To chce notnou dávku štěstí.
Chci se s vámi podělit o to, co jsem si z Toskánska dovezl v květnu (v září a květnu 2014 jedeme znovu)
Fotografie v úvodu článku vznikala - jak to někdy bývá - složitě. Asi to znáte také. Žádná zajímavá světelná scéna, zapadající Slunce, zelené pole... Co s tím? Udělal jsem si několik zkušebních snímků a usoudil, že to nemá cenu. Když to tam není, tak to nefotím.
Počkal jsem si tedy na to, kdy Slunce začne padat přes okraj kopce a rozhodl se využít přechodový filtr a k tomu pevný stativ. Shodou okolností jsem právě v Toskánsku v květnu 2013 měl s sebou půjčený Giottos MT 8281 s kulovou hlavou Giottos MH 3100 - více o této sestavě jsem sepsal do recenze.
S krátkým časem fotografie nebyla zajímavá, ale nakonec jsem s časem 1/6 sekundy dosáhl své představy. Dobře zacloněný objektiv, aby se vykreslily paprsky, pohybující se a mírně pohybově rozmáznutý oves vepředu se žlutým světlem Slunce na vrcholcích a dramatická obloha. A ještě pro pořádek objektiv byl Tamron AF 24-70mm f/2.8 SP Di USD VC a fotoaparát EOS 6D (recenze na CanonClubu).
Počkal jsem si tedy na to, kdy Slunce začne padat přes okraj kopce a rozhodl se využít přechodový filtr a k tomu pevný stativ. Shodou okolností jsem právě v Toskánsku v květnu 2013 měl s sebou půjčený Giottos MT 8281 s kulovou hlavou Giottos MH 3100 - více o této sestavě jsem sepsal do recenze.
S krátkým časem fotografie nebyla zajímavá, ale nakonec jsem s časem 1/6 sekundy dosáhl své představy. Dobře zacloněný objektiv, aby se vykreslily paprsky, pohybující se a mírně pohybově rozmáznutý oves vepředu se žlutým světlem Slunce na vrcholcích a dramatická obloha. A ještě pro pořádek objektiv byl Tamron AF 24-70mm f/2.8 SP Di USD VC a fotoaparát EOS 6D (recenze na CanonClubu).
Druhá fotografie je zase ve čtverci. Použil jsem samozřejmě polarizační filtr a objektiv EF 70-200 f/2.8 L IS USM. Původně barevný snímek jsem pro zvýraznění celé nálady převedl do černobílé pomocí barevných kanálů jsem v Lightroomu upravil černobílé vyznění fotografie. Tohle mě opravdu baví.
Díky kombinaci polarizačního filtru a citlivým poměrováním barevných kanálů se mi podařilo dosáhnout výraznějšího kontrastu scény a dramatické oblohy.
Na jiný formát než čtverec by mraky na obloze nebyly až tak výrazné a kaplička blízko Pienza by tak hrála pouze roli budovy samostatně stojící v poli. No a co? :)
Díky kombinaci polarizačního filtru a citlivým poměrováním barevných kanálů se mi podařilo dosáhnout výraznějšího kontrastu scény a dramatické oblohy.
Na jiný formát než čtverec by mraky na obloze nebyly až tak výrazné a kaplička blízko Pienza by tak hrála pouze roli budovy samostatně stojící v poli. No a co? :)
Možná jste si všimli, že jsem v květnu začal fotografie exponovat do čtvercového formátu, a taky černobíle. Pro některé případy mi to přišlo jako více vypovídající a pozorovatele jsem tak schopen přivést k tématu blíže, aby viděl více detailů.
Fotoexpediční tým
Tým kolegů, který se v květnu vydal s námi byl společenský, živelný a fotograficky nenasytný. Pouštěli jsme se do nových míst, trpěli stojíce několik hodin v mlze, a nic, a nakonec vykřikovali, když nám byla udělena milost a mlha zakryla údolí, nad kterým se najednou objevila Pienza nebo Montalcino. Prostě paráda.
Jeden den vyhrazený pro Siena a San Gimignano nám sice částečně pršelo, ale úkol, který jsem na Piazza del Campo připravil se ukázal pro některé obtížný. Del Campo je pořád plné turistů, do 10 ale jen malé hloučky, v kavárnách zatím nikdo moc neposedává, radnice otevírá v 10. Náměstí je klidné a pomalu se oživuje a plní lidmi - prakticky ideální čas na nějaké živé fotografie lidí a jejich osudů a příběhů. Naštěstí si z vašeho pohybu na del Campo nikdo nic moc nedělá, protože v podstatě všichni jsou tam turisté, a já na to říkám s oblibou: tak se vzájemně vyfoťte - z toho cimrmanovského Dlouhý, široký a bystrozraký: "Tak se vzájemně osolte".
Úkol zněl jasně: pořídit za 20 minut fotografie, které budou del Campo charakterizovat, každému pozorovateli bude hned jasné, že se jedná o cizinu, Itálii. A že to není snadná disciplína...
Úkol zněl jasně: pořídit za 20 minut fotografie, které budou del Campo charakterizovat, každému pozorovateli bude hned jasné, že se jedná o cizinu, Itálii. A že to není snadná disciplína...
Piazza del Campo je jeden úkol - nelehký. Druhým je Dom ve Sieně. Pokaždé si kladu otázku, jak se tam dostat se stativem, vždyť katedrála z 13. stol. je uvnitř hodně tmavá a stativy jsou zakázány kvůli asfaltovým vzorům na podlaze.
Letos jsem měl s sebou výtečnou kombinaci EOS 6D s objektivy EF 70-200 f/2.8 L IS USM a Tamron AF 24-70mm f/2.8 SP Di USD VC. Přesto jsem se dostával na plnou díru k cca 1/45 sekundy a delším časům. Dom je náročným testem fotografova vidění, vnímání opakování, vzorů. Vyfotit oltář nebo knihovnu, kde je světla trošku více, je snadné, ale co ostatní (?): světlonoši, svíčky, hlavy papežů?
Letos jsem měl s sebou výtečnou kombinaci EOS 6D s objektivy EF 70-200 f/2.8 L IS USM a Tamron AF 24-70mm f/2.8 SP Di USD VC. Přesto jsem se dostával na plnou díru k cca 1/45 sekundy a delším časům. Dom je náročným testem fotografova vidění, vnímání opakování, vzorů. Vyfotit oltář nebo knihovnu, kde je světla trošku více, je snadné, ale co ostatní (?): světlonoši, svíčky, hlavy papežů?
Nejúžasnějším zážitkem jsou samozřejmě Toskánské obzory, vinice a krajina. Vlnění krajiny a ranní mlhy rozplývající se někdy až kolem poledne. Natrefit správné počasí znamená, že můžete celou expedici stát na jednom místě a fotografovat měnící se krajinu.
Troufám si říci, že letos nám bylo přáno. Pořídili jsme několik neuvěřitelných fotografií, a myslím si, že ani místní fotografové zatím neměli tu šanci. První z nich je fotografie kopce Montalcino, na jehož svazích se pne odrůda Brunello di Montalcino. Vinaři asi zavětří, protože vinařství je tam více jak 150 a odrůda snad stejně známá jako další toskánská Chianti.
Ovšem fotografie Montalcina z východnějšího kopce, kdy se mlha rozestoupila a ukázala město, jakoby na nebesích, mi při konečném zpracování v Lightroomu vyrazila dech. Tak se kochejte také.
Troufám si říci, že letos nám bylo přáno. Pořídili jsme několik neuvěřitelných fotografií, a myslím si, že ani místní fotografové zatím neměli tu šanci. První z nich je fotografie kopce Montalcino, na jehož svazích se pne odrůda Brunello di Montalcino. Vinaři asi zavětří, protože vinařství je tam více jak 150 a odrůda snad stejně známá jako další toskánská Chianti.
Ovšem fotografie Montalcina z východnějšího kopce, kdy se mlha rozestoupila a ukázala město, jakoby na nebesích, mi při konečném zpracování v Lightroomu vyrazila dech. Tak se kochejte také.
Na každý závan větru se mlha promění, každou sekundu se posune Slunce, a vy tam jen stojíte a zíráte na to divadlo, které nikdo jiný než příroda neumí zrežírovat.
Pokud byste měli zájem na naši expedici jet také, podívejte se na expediční stránky Toskánské fotoexpedice. Máme dopravu, polopenzi a ubytování v ceně.
