​Srí Lanka: přírodní, kulturní a lidská diverzita mi učarovala

Vrátil jsem se na konci loňského roku z 50denní foto-cesty po Srí Lance. Připravoval jsem tam svou další fotoexpedici, kdy beru s sebou fotografy do nejrůznějších koutů světa a učím je fotografovat, ale také jsem se potřeboval zase na chvíli podívat do Asie, která je mi blízká duchovně; a také se mi snad podařilo udělat pár fotografií.

Když se mě někdo zeptá, jak jsem se na Srí Lance měl, neumím stručně ve dvou větách shrnout všechny zážitky a prožitky z této bohaté i chudé země. Bohatství nemusíte nutně měřit pomocí HDP nebo růstem exportu, ale třeba krásnou přírodou, přístupností moře a kulturní a duchovní rozmanitostí, kterou Srí Lanka určitě oplývá, a vstřícnými lidmi, pro které je chudoba na dotek a proto také pomáhají všem kolem.

Místní se snaží udělat ze Srí Lanky turistický ráj. Moc dobře vědí, že turisté jsou schopní utratit za služby desetkrát nebo i stokrát více než místní, aniž by mrkli okem. Řidič tuktuku si řekne o 200 Rupií za cestu, za kterou by mu místní dal maximálně 60. Přitom hned vedle stojí autobus za místních 10 Rupií.

Vstupy do památek jsou kapitolou samou o sobě. Zatímco místní mohou vstoupit za 60 Rupií, případně zadarmo; a mohou kamkoliv, turista - bílá kůže - je nucen zaplatit 4000 Rupií. Je to správně? Je to udržitelná strategie?

Příroda na Srí Lance vám nabídne opravdu bohatou a barevnou škálu hor, kopců, pláží, mokřadů, pralesů, buší a plání. Najdete tu opravdu všechno. Čím více odjedete z měst, tím příjemněji se budete cítit, tím otevřenější vztahy s místními navážete. Divoká příroda je zde k nalezení všude. 

Jako cizinec si ale budete vybírat: buď si najdete nějakého průvodce, který vás v jeepu zaveze 200 metrů do jungle a budete si připadat jako v divadle nebo se prostě vydáte sami (po kvalitní přípravě nebo s místními), přivodíte si nějaké odřeniny, vyšplháte na nějaký kopec, potkáte divoká zvířata. Máte na prostě výběr. Od dvoutisícových hor až po moře je tady všechno. Paráda.

Srí Lanku jsem zažil i na rušných turistických cestách i na odlehlých místech, kam turisté nezavítají. Pro místní jste pak výborná šance ověřit si vlastní angličtinu. Po rychlém a jasném: “Hi bro. How are you”, které mají naučené ze školy, se rychle zeptáte: “I am fine, what about you?”, a ejhle, je po diskuzi. Obecně místní rozumí tak z poloviny a když po čase upravíte svou gramatiku (žádné časy!) a slovní zásobu (žádná složitá slova!), určitě se získáte informace o tom, kde je nádraží a také si popovídáte. Je to ovšem individuální, ale oni se opravdu snaží.

Velkým problémem ve vztahu k přírodě, který na Srí Lance vidím - a platí to pro celou Asii - jsou odpady. Když si koupíte nějakou smaženou ruličku nebo banány, všechno, opravdu všechno, balí do novin a do igelitových tašek. Nikde ovšem neexistuje sběr a likvidace odpadů. Igelitky a odpadky pak najdete úplně všude, v moři, u silnic, u domů, prostě všude. Přitom by stačilo jen tak málo edukace lidí...

Z hlediska duchovních nauk a víry si na Srí Lance Evropan může připadat jako v nirváně. Prolínání náboženství je tady tak silné, že je zcela běžné, že na ulici se vedle sebe tyčí hinduistický chrám a křesťanský kostel. Samozřejmě znalejší mohou namítat: "Kde se tady ten Ježíš bere?", ale to prosím nechejme stranou. Ale ta pestrost Srí Lanky, kde narazíte  na hinduistickou svatyni, budhistickou stupu, křesťanský kostel a islámskou mešitu, snadno i v jednou městě, je fascinující, zejména z dnešního rozháraného evropského duchovního neukotvení.

.Nejvíce příjemně na mě působilo chování a ochota místních. Ano, najdete tady drzé tuktukáře, kteří z vás chtějí vydojit co nejvíce, ale jinak jsem se po pár dnech zorientoval v cenách a moc jsem nesmlouval. Prostě jsem věděl, co a kolik stojí. Než jsem odjížděl na konci prosince ze Srí Lanky domů, věděl jsem i poměry cen Colombo, Negombo, kolik stojí oběd v Kandy nebo někde na severu v Jaffna. Věděl jsem, že se za 150 Rupií opravdu dobře a hodně najím na nádraží, že bus mě na 4 hodiny stojí kolem 250 Rupií a že se dá jakžtakž spoléhat na vlaky (pokud právě není stávka). Lidé jsou vždy (bez výjimky), VŽDY, velice laskaví a pomáhají, na venkově úplně nejvíce.

Když se chováte slušně  a  skromně, rádi si s vámi popovídají nebo vás pozvou na čaj, je to vřelé a hezké.

I v těch nejšpinavějších ulicí jsem se cítil bezpečně, ve dne i   v noci. Ve městech se tam toulaly holky úplně samy, v pohodě, sebejistě. Neměl jsem žádný osobní konflikt kromě jednoho tuktukáře, který sbalil mých 200 Rupií a nehodlal mi nic vrátit... Potkáváte-li lidi na ulici, většinou vás nepřehlédnou, usmívají se, když se zeptáte na ulici, vždy vám pomohou, skoro vůbec se nemračí, snaží se. 

Jsem si jistý, že to není póza, je to prostě jejich vnitřní naladění.

A ano, občas po vás někdo chce peníze. Jste bílí, musíte to očekávat, ale peníze jim nedávejte, já jim občas koupil jídlo. Je ho tady dost a je opravdu levné (pokud nechodíte do turistických restaurací, tam může stát   pizza i 800 Rupií!).

Když jsem se v Mannar dal do řeči s jednou slečnou, doporučila mi, jaká nápoj mám ochutnat, objednala mi ho a povídala si se mnou o Evropě. V průběhu se vyděsila, zkonstatovala, že se stydí, že je neslušná, a záhy mi popřála MERRY Christmas, a byla to muslimka. Tak takoví jsou tady lidi.

Možná pro někoho, kdo podlehne vychvalování Srí Lanky v katalozích cestovních kanceláří, je mé zamyšlení příliš “ryzí”, ale protože jsem procestoval opravdu hodně, dokážu se na Srí Lanku dívat objektivně. A objektivně ji zvěčnit ve fotografiích.

Třeba toto stručné povídání může být vaší inspirací pro cestu na Srí Lanku - perlu indického oceánu - jak rádi místní používají. Každopádně k perle mají hodně daleko, ale snaží se. Já si to tam pojedu zkontrolovat zase na konci roku 2018 s další fotoexpedicí a pár z vás vezmu s sebou.

Další fotografie budu publikovat buď na těchto stránkách nebo na facebooku na svém profilu.