Dnes - 23. října 2013 - jsem měl od 9 pracovní povinnosti, ale když jsem otevřel ráno okna s výhledem na jihozápad, skoro jsem upadnul. Včerejší prakticky ideální teplé počasí přes den, a studené v noci, k tomu ještě relativně bujná zeleň (takže vysoká vlhkost) a neznatelný větřík, se podepsaly na mlze, kterou bych bez nadsázky přirovnal ke šlehačce. A tak jsem musel všechno stihnout do 8.
Zažil jsem spoustu mlh, roztodivných, neposedných, hustých, ale dnešek mi připomněl 1236 km vzdálené Toskánsko. V podstatě jsem se ani moc nerozmýšlel, popadl jsem zrcadlovku, do kapsy už notně poškrábaný, ale stále sloužící přechodový filtr Hard 0.9, kartu, a vystartoval do terénu, ani na stativ nebyl čas. Speciálně pro Michala Kupsu - NEBRAL jsem stojánek, je pro sraby.
Mlha předváděla svůj marný boj se Sluncem, několikrát se převalila přes údolí, pak se do něj vrátila, několikrát mě pohltila a pak zase odevzdala nebi a Slunci. Nádhera, nádhera. To jsou okamžiky, podobné těm toskánským, kdy jen vzdáleně v mlze slyším vaše výkřiky, "týýýýýý voee", "no to je síla", "to není přece možné", "mám to, mám to, mám to!"
A tak jsem dosprintoval na místo, které už nějaký čas obhlížím (no, upřímně, asi 3 roky), že kdyby se tam objevila mlžka, asi by to bylo dobrý... Nejlepší fotografie uděláte tam, kde máte postel, prostě to tak je. Měl jsem to 400 metrů a notně jsem se zadýchal. Než jsem tam ale doběhnul, mlha se pohnula a udělal jsem jeden - hodně špatný záběr. Prostě už to bylo pryč.
A tak jsem se vydal na druhé vytipované místo, dalších 400 metrů. To už bylo lepší. Jen jsem měl problém, že se mi přechodový filtr mlžnou cestou zamlžil a otřít jej do sucha byl nadlidský úkol. A když jsem to udělal a přiložil jej k objektivu, po běhu vydechl, a...
Další čištění filtru, mlha se pořád převaluje.
Potkal jsem ve sprintu u silnice nějakého chlapíka. Co ten si asi musel myslet... Když mě tam viděl chaoticky pobíhat, nakonec nevydržel a do mlhy zvolal: "Co hledáš?"
"Nene, nic, dobrý, já jen fotím".
Řeknu vám ti fotografové, to jsou ale podivíni.
PS: k fotografiím. Bez úprav, pouze jemná úprava křivek.
PS1: ano, vidíte správně, s filtrem na f/5.6 to vinětuje, ale mě je to jedno
Zažil jsem spoustu mlh, roztodivných, neposedných, hustých, ale dnešek mi připomněl 1236 km vzdálené Toskánsko. V podstatě jsem se ani moc nerozmýšlel, popadl jsem zrcadlovku, do kapsy už notně poškrábaný, ale stále sloužící přechodový filtr Hard 0.9, kartu, a vystartoval do terénu, ani na stativ nebyl čas. Speciálně pro Michala Kupsu - NEBRAL jsem stojánek, je pro sraby.
Mlha předváděla svůj marný boj se Sluncem, několikrát se převalila přes údolí, pak se do něj vrátila, několikrát mě pohltila a pak zase odevzdala nebi a Slunci. Nádhera, nádhera. To jsou okamžiky, podobné těm toskánským, kdy jen vzdáleně v mlze slyším vaše výkřiky, "týýýýýý voee", "no to je síla", "to není přece možné", "mám to, mám to, mám to!"
A tak jsem dosprintoval na místo, které už nějaký čas obhlížím (no, upřímně, asi 3 roky), že kdyby se tam objevila mlžka, asi by to bylo dobrý... Nejlepší fotografie uděláte tam, kde máte postel, prostě to tak je. Měl jsem to 400 metrů a notně jsem se zadýchal. Než jsem tam ale doběhnul, mlha se pohnula a udělal jsem jeden - hodně špatný záběr. Prostě už to bylo pryč.
A tak jsem se vydal na druhé vytipované místo, dalších 400 metrů. To už bylo lepší. Jen jsem měl problém, že se mi přechodový filtr mlžnou cestou zamlžil a otřít jej do sucha byl nadlidský úkol. A když jsem to udělal a přiložil jej k objektivu, po běhu vydechl, a...
Další čištění filtru, mlha se pořád převaluje.
Potkal jsem ve sprintu u silnice nějakého chlapíka. Co ten si asi musel myslet... Když mě tam viděl chaoticky pobíhat, nakonec nevydržel a do mlhy zvolal: "Co hledáš?"
"Nene, nic, dobrý, já jen fotím".
Řeknu vám ti fotografové, to jsou ale podivíni.
PS: k fotografiím. Bez úprav, pouze jemná úprava křivek.
PS1: ano, vidíte správně, s filtrem na f/5.6 to vinětuje, ale mě je to jedno