100 kroků od domu - jako v Toskánsku

Ve svém malém fotografickém projektu "100 kroků od domu" se snažím využít detailních znalostí prostředí kolem našeho domu. Denně pozoruji, co, kdy kvete, kam padá stín, jak se pohybuje Slunce v zimě a v létě, jak vítr ohýbá větve stromů, ze které strany sněží nebo fouká vítr po západu Slunce, a když prší, hledám místo, odkud fotit proti němu jen obrysy stromů... A tak jsem si před toskánskou expedicí udělal takové malé cvičení a pořídil pár fotografií.

Neustálé pozorování a hodnocení okolí, Slunce, stínů, větru a deště je nejdůležitější součástí procesu, na jehož konci je stisk spouště, kterým "zhmotníte" své vize a představy o absolutní dokonalosti přírody.

Baví mě to čekání na Slunce, až padne na vršky stromů, které právě uprostřed temného lesa roztahují své zelené pole lístečků s neuvěřitelnou zelenou barvou. Baví mě to hledání výřezu a popocházení se stativem, odhadování nových pohledů a odhadování nových kompozic, jaké sklo a kdy použít, jestli nasadit také extender, o kolik přijdu světla... Všechno se mi honí hlavou dávno před tím, než nasadím fotoaparát na stativ a stisknu spoušť. Když si to tak promítám zpětně, stisk spouště je vlastně ta nejmenší a nejjednodušší práce.

Zajímá mě, jestli to máte taky tak nebo máte na focení krajiny jiné postupy.