Ten vánek je tam určitě věčně.
Šeptá vám tajně něco do ucha, nenápadně se k vám přitočí, zříte jeho projevy, cítíte ho, jak vás škádlí. Jen tak se do vás opře, rozcuchá vlasy a letí dál. Vy ho vnímáte, ale nerozumíte mu. Pořád něco šeptá, napovídá: "podívej se sem, a támhle. Podívej, jaké divadlo před tebou rozehraju".
A hraje. Hraje tu roli věky.
A nikdy to není nuda, nikdy to nemůže unavit, nikdy se to neokouká, nikdy nic nebylo a nebude, pouze JE, tady a teď. Nezná minulost ani budoucnost.
Musíte tam stát: TEĎ.
Ta příroda je tam sama, samotná, bezbřehá, nehodnotí, neodsuzuje, klidná, smířená. Nechává ptáčky vysoko na ranní obloze štěbetat, čeká na mlhu, zazelená lán obilí, zarosí trávu, nechá máky ohlédnout se za Sluncem. Jen mlha ji trošku trápí, je neposedná, nevydrží na místě, valí se od břehu ke břehu, zahaluje údolí, odhaluje cestu, schovává Slunce. Nepředvídatelně a pokaždé jinak.
Šeptá vám tajně něco do ucha, nenápadně se k vám přitočí, zříte jeho projevy, cítíte ho, jak vás škádlí. Jen tak se do vás opře, rozcuchá vlasy a letí dál. Vy ho vnímáte, ale nerozumíte mu. Pořád něco šeptá, napovídá: "podívej se sem, a támhle. Podívej, jaké divadlo před tebou rozehraju".
A hraje. Hraje tu roli věky.
A nikdy to není nuda, nikdy to nemůže unavit, nikdy se to neokouká, nikdy nic nebylo a nebude, pouze JE, tady a teď. Nezná minulost ani budoucnost.
Musíte tam stát: TEĎ.
Ta příroda je tam sama, samotná, bezbřehá, nehodnotí, neodsuzuje, klidná, smířená. Nechává ptáčky vysoko na ranní obloze štěbetat, čeká na mlhu, zazelená lán obilí, zarosí trávu, nechá máky ohlédnout se za Sluncem. Jen mlha ji trošku trápí, je neposedná, nevydrží na místě, valí se od břehu ke břehu, zahaluje údolí, odhaluje cestu, schovává Slunce. Nepředvídatelně a pokaždé jinak.
RSS Feed
