Mám vášeň: horské kolo. Letos už načínám třetí tisícovku poctivého terénu, spousty defektů, déšť, parné léto, zima, pronásledování koně lesem bez sedlovky, ale pokaždé krásné pocity na těle a duši. Podzimem se zkazil terén, více bláta, zima, voda, plné potoky, ale dá se to.
Drtíce pedály při jedné mé okružní 47kilometrové cestě jsem si uvědomil, že život a jízda na kole snesou spousty srovnání; třeba s nutností projet ty kaluže a nebo bláto, vždycky si musíte vybrat tu svou cestu.
V životě potkáte spoustu situací, které vás sráží na kolena, dusí a trápí. Stejně na kole, náročný terén, všechno vás bolí a nohy neposlouchají; s každým šlápnutím do pedálů je to horší a horší. Objeví se překážka na cestě: hluboké vyjeté brázdy po traktoru a vy máte pouze dvě možnosti, máte-li jet dále.
Buď se vydáte blátem, ale relativně po povrchu, nemůžete ale moc zabrat, zadní kolo prokluzuje, jedete pomalu, přední se smýká ze strany na stranu, těžko se to řídí. Je to cesta pomalá, těžko se v ní orientuje, nevíte, co se vás zase přibrzdí za 20 centimetrů. Nikdy ale neklesnete až na dno. Stejně jako to v životě.
A k tomu srovnání s druhou variantou - vydáte se louží. Vydáte se do nepředvídatelně hluboké brázdy plné kalné vody, můžete jet rychleji, můžete lépe kolo ovládat a reagovat, určitě si namočíte boty a klesnete až na nejhlubší dno. Za odměnu se ale rychle vynoříte, sice mokří, ale jste z toho marasmu alespoň dříve venku.
Takže jaká je ta vaše cesta? Já jsem se rozhodl, že budu letos jezdit těmi kalužemi.
Drtíce pedály při jedné mé okružní 47kilometrové cestě jsem si uvědomil, že život a jízda na kole snesou spousty srovnání; třeba s nutností projet ty kaluže a nebo bláto, vždycky si musíte vybrat tu svou cestu.
V životě potkáte spoustu situací, které vás sráží na kolena, dusí a trápí. Stejně na kole, náročný terén, všechno vás bolí a nohy neposlouchají; s každým šlápnutím do pedálů je to horší a horší. Objeví se překážka na cestě: hluboké vyjeté brázdy po traktoru a vy máte pouze dvě možnosti, máte-li jet dále.
Buď se vydáte blátem, ale relativně po povrchu, nemůžete ale moc zabrat, zadní kolo prokluzuje, jedete pomalu, přední se smýká ze strany na stranu, těžko se to řídí. Je to cesta pomalá, těžko se v ní orientuje, nevíte, co se vás zase přibrzdí za 20 centimetrů. Nikdy ale neklesnete až na dno. Stejně jako to v životě.
A k tomu srovnání s druhou variantou - vydáte se louží. Vydáte se do nepředvídatelně hluboké brázdy plné kalné vody, můžete jet rychleji, můžete lépe kolo ovládat a reagovat, určitě si namočíte boty a klesnete až na nejhlubší dno. Za odměnu se ale rychle vynoříte, sice mokří, ale jste z toho marasmu alespoň dříve venku.
Takže jaká je ta vaše cesta? Já jsem se rozhodl, že budu letos jezdit těmi kalužemi.
RSS Feed
