Každého půl roku se vydáváme do Toskánska společně s několika fotografy, abychom si přivezli fotografie, ke který se můžeme vracet několik let a připomínat si tu podmanivou krajinu. Jsem často překvapený z toho, jak málo fotografů tam jezdí. Ano, existuje hodně fotografií, ale zpravidla jsou to fotky z cesty (tedy 20 metrů od cesty) a stalo se nám několikrát, že po ranním focení jsme se začali balit - Slunce už bylo příliš vysoko a mlha rozpuštěná - a teprve začaly přijíždět kolony osobních aut "fotografů krajinářů". Něco málo jsem o poslední fotoexpedici sepsal na našem FOCUSclubu v tomto článku.
K expedici v říjnu 2012 jsem přistupoval nejdříve vlažně, říkal jsem si, "čím mě může ještě Toskána překvapit", vám, kde vychází Slunce, vím, kde zapadá, vím, kde se válí mlha do 10 dopoledne a kde se rozpustí dříve... Prostě takové to "žádné" očekávání.
Ale Itálie mi ukázala ještě jednu - další - tvář, krajinu, která má pořád co odhalovat, nikdy není okoukaná, mrak valící se nad údolím Val d'Orcia udělá krajinu plastičtější a divočejší, malý déšť říjnovou oranici promění v mozaiku, která má každých 200 metrů jiný odstín.
Ale Itálie mi ukázala ještě jednu - další - tvář, krajinu, která má pořád co odhalovat, nikdy není okoukaná, mrak valící se nad údolím Val d'Orcia udělá krajinu plastičtější a divočejší, malý déšť říjnovou oranici promění v mozaiku, která má každých 200 metrů jiný odstín.
I v dešti se dá vyfotit a nafotit. Má to výhodu v tom, že krajina je plastičtější.
A několik fotografií, které nafotili členové naší expedice, tzv. backstage. Spíše pro dokumentaci.
RSS Feed
