Erich von Dänikena čtu roky a mnohým čtenářům jej netřeba představoat. Názory na jeho práci se pochopitelněš různí: můžete jej považovat za snílka a blázna nebo jej brát vážně a věřit jeho fikcím. Problémem je, že mnoho jeho představ a "výmyslů", jak by někteří rádi řekli, se občas naplní. A stalo se to i s knihou Tajemství mayské studny.
Asi nejsem sám, koho bude donekonečna poutat "záhadologie", filmy o Indiana Jones a knihy Erich von Dänikena, a to všechno jen proto, že chceme pochopit nebo se alespoň přiblížit pochopení...
Chceme se dopídit toho, proč v 5. století před Kristem v Mezopotámii měli pokročilý právní stát, medicínu, která se měřila počtem pacientů (čím méně, tím lépe placený lékař), vyspělý společenský systém a technologie. Proč na jiné straně zeměkoule umí každé malé dítě pojmenovat a popsat tisíce hvězd na obloze, aniž by studovalo vysokou školu...
Když jsem si před časem přečetl knihu Tajemství mayské studny od Erich von Dänikena, nepřipadalo mi to až tak moc jako fikce. Samozřejmě, najdete v ní části, nad kterými prostě jen zvednete obočí, ale na druhou stranu: kdo by před 100 lety, kdy jsme neuměli ani operovat mozek, věřil, že dnes budeme zasahovat do DNA komárů, aby nepřenášeli nemoci... Otázkou je, zda tohle je ten pokrok nebo jen opakování chyb předchozích civilizací.
Prostě staré kultury měly ještě něco víc než Evropa. Měly jisté zkušenosti, které se do Evropy nedostaly, byly spojeny více s přírodou a lidé byli spojeni více se sebou samými. Pravděpodobně měli mnohem více spirituálních zkušeností a možná i zkušeností s jinými bytostmi. To všechno nám v naší civilizaci uniká: jsme napojeni na jiné věci, materii, na svět, navenek, na hmotu. S plným břichem není člověk nucen modlit se k přírodě nebo Bohu a prosit o ochranu a sílu. Neobracíme se dovnitř, ale pouze vně.
Chceme se dopídit toho, proč v 5. století před Kristem v Mezopotámii měli pokročilý právní stát, medicínu, která se měřila počtem pacientů (čím méně, tím lépe placený lékař), vyspělý společenský systém a technologie. Proč na jiné straně zeměkoule umí každé malé dítě pojmenovat a popsat tisíce hvězd na obloze, aniž by studovalo vysokou školu...
Když jsem si před časem přečetl knihu Tajemství mayské studny od Erich von Dänikena, nepřipadalo mi to až tak moc jako fikce. Samozřejmě, najdete v ní části, nad kterými prostě jen zvednete obočí, ale na druhou stranu: kdo by před 100 lety, kdy jsme neuměli ani operovat mozek, věřil, že dnes budeme zasahovat do DNA komárů, aby nepřenášeli nemoci... Otázkou je, zda tohle je ten pokrok nebo jen opakování chyb předchozích civilizací.
Prostě staré kultury měly ještě něco víc než Evropa. Měly jisté zkušenosti, které se do Evropy nedostaly, byly spojeny více s přírodou a lidé byli spojeni více se sebou samými. Pravděpodobně měli mnohem více spirituálních zkušeností a možná i zkušeností s jinými bytostmi. To všechno nám v naší civilizaci uniká: jsme napojeni na jiné věci, materii, na svět, navenek, na hmotu. S plným břichem není člověk nucen modlit se k přírodě nebo Bohu a prosit o ochranu a sílu. Neobracíme se dovnitř, ale pouze vně.
Erich von Däniken bezpochyby čerpá z nějakého zdroje, o kterém možná ani on sám neví, odkud vyvěrá a asi jej nikdy neobjeví. Ale možná, že v tom je to kouzlo: jen ukáže cestu jiným. Možná to je jeho osud.
Knihu Tajemství mayské studny jsem četl sice jen jednou: tradičně jsem ji pozřel jako malinu za jeden den. Pak jsem ji slyšel ještě dvakrát na svých cestách jako audioknihu. Má mnoho míst, se kterými lze 100% polemizovat, ale berete-li to jako fikci, rychle se přes ně přenesete.
A jak to tak bývá - "není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu".
Erich von Däniken v knize popisuje osudy dvou chlapců, kteří se ocitnou v současnosti. Objeví se tady díky cestování v čase pomocí tajemné máyské studni. Když se do ní ponoříte s jakýmisi tyčinkami v nose, můžete se přesunout mezi staletími. Ty tyčinky mají zvláštní vlastnosti, takže vám dovolí zůstat pod vodou libovolně dlouho. Zajímavé je, že používá vodu jako médium pro přenos v čase.
Pár let po vydání knihy, se znenadání objeví zpráva, že pod hrobkou ve ztraceném městě Mayů Palenque na jihu Mexika v hrobce Pakala z 6. století našli vodní kanály. Ony jsou spíše situovány pod hrobkou, takže vznikly pravděpodobně dříve.
Vědci tvrdí, že jsou tam byly pro odvod vody. Když se ale podíváte na nálezy kanálů uvnitř pyramid, které měly sloužit pro odchod duše na věčnost nebo spíše do jiných světů podobnost není jistě vůbec náhodná.
Proč civilizace před 3000 let před Kristem a tisíc let poté budovaly takové stavby? Věděli něco od odcházení duše z těla?
O nálezu přinesla reportáž také Česká televize.
Moc bych autorovi přál, aby vědci byli pod tíhou nálezů a objevů nuceni stát u jeho smrtelné postele a říkat: "Mistře, měl jste pravdu." Pokud s tímto vědomím budete číst knihu Tajemství mayské studny, přečtete ji také za jednu deštivou sobotu.
Knihu Tajemství mayské studny jsem četl sice jen jednou: tradičně jsem ji pozřel jako malinu za jeden den. Pak jsem ji slyšel ještě dvakrát na svých cestách jako audioknihu. Má mnoho míst, se kterými lze 100% polemizovat, ale berete-li to jako fikci, rychle se přes ně přenesete.
A jak to tak bývá - "není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu".
Erich von Däniken v knize popisuje osudy dvou chlapců, kteří se ocitnou v současnosti. Objeví se tady díky cestování v čase pomocí tajemné máyské studni. Když se do ní ponoříte s jakýmisi tyčinkami v nose, můžete se přesunout mezi staletími. Ty tyčinky mají zvláštní vlastnosti, takže vám dovolí zůstat pod vodou libovolně dlouho. Zajímavé je, že používá vodu jako médium pro přenos v čase.
Pár let po vydání knihy, se znenadání objeví zpráva, že pod hrobkou ve ztraceném městě Mayů Palenque na jihu Mexika v hrobce Pakala z 6. století našli vodní kanály. Ony jsou spíše situovány pod hrobkou, takže vznikly pravděpodobně dříve.
Vědci tvrdí, že jsou tam byly pro odvod vody. Když se ale podíváte na nálezy kanálů uvnitř pyramid, které měly sloužit pro odchod duše na věčnost nebo spíše do jiných světů podobnost není jistě vůbec náhodná.
Proč civilizace před 3000 let před Kristem a tisíc let poté budovaly takové stavby? Věděli něco od odcházení duše z těla?
O nálezu přinesla reportáž také Česká televize.
Moc bych autorovi přál, aby vědci byli pod tíhou nálezů a objevů nuceni stát u jeho smrtelné postele a říkat: "Mistře, měl jste pravdu." Pokud s tímto vědomím budete číst knihu Tajemství mayské studny, přečtete ji také za jednu deštivou sobotu.
RSS Feed
