Fotograf by měl být rád i za tu jednu jedinou fotku, co se podaří. Do samotného obrázku se totiž namíchá tolik vlivů, odboček, omylů, pokusů a cvaknutí závěrky, že se někdy divím, že vůbec něco dovezu domů.
Připravoval jsem další kolo naší fotoexpedice na vltavské vyhlídky, (příště 29. 10. 2013) kam často jezdíme s Michalem Kupsou. Tři dny jsem vstával ve 4 ráno a pobíhal kolem domu a vyhlížel, ve kterém to meandru je a není mlha. Nakonec jsem si musel říct, že to riziko stejně podstoupím.
Spěchal jsem tedy s plnou výbavou na místo. Tentokrát jsem s sebou vzal EOS 5D, EF 16-35 f/2.8, SONY ALPHA SLT-77 s 18-55 f/2.8 a outdoorový PANASONIC FT-5 (recenze) jako rezervu, stativ, přechoďák atd.
Abych všechno stihnul, musel jsem na místě stát cca v 6:00, tedy za východu Slunce. Měl jsem v plánu pořídit širší panorama s minimálním zkreslením. Sice tento meandr na 16 mm zaberu celý, ale zkreslení je už příliš silné, takže panorama s 8 fotografiemi na výšku mělo být tím pravým.
Panorama jsem pak sestavoval v oblíbeném Auto pano giga.
Nechala mě ze sedlčanské rozhledny rozhlédnout po kraji, a i když bylo zataženo a před deštěm, rychle jsem udělal několik snímků, které se budou moci zopakovat zase za rok. Ikdyž, kdo ví kolik takových šancí bude. Polem se totiž přesně v ten okamžik proháněl traktor. Měl jsem tedy štěstí na okamžik, kdy poorané a nepoorané pole svítí svými barvami.