Pro náš dům musím mít ročně nějakých 30 metrů dřeva na topení. Koupím celý náklaďák, složí mi to na konci zahrady a já pak do toho buším celý rok.
Je to těžká práce, bez strojů (jen motorovka). Prožívám u toho stavy, které mě rozeberou na atomy a úplně vyčistí. V těžké fyzické námaze mi vyvstanou všechny negativní stavy, které si nesu, výčitky, značkování, křivdy, ublížení a defilují přede mnou, jakoby se chtěly předvést. Jakoby se chtěly ukázat a vystrkují na mě rohy.
Vyplují na povrch a musím pak jednu po druhé popadnout a mentálně zpracovat, analyzovat. Kdo, co, kdy a proč řekl, udělal nebo neudělal, jak se mně to dotýká a proč se mi to zobrazuje, co nemám vyřešeno a proč.
Říkám při tom, že jsou to rohatci, já je popadnu a zahodím do ohně, kam patří. Když to děláme na hranici svých fyzických schopností, soudržnosti svalů, vazů a kostí, vymlátíte velkou část "odpadu" a běsů, se kterými by přeci nikdo nechtěl dále existovat.
A ono je to vlastně silné téma také symbolicky. Při té nejtěžší fyzické práci, kterou vydržím tak 3 hodiny, "vyemanuju" všechny křivdy a pocity, vetknu je do oceli sekyry a dřeva. A to dřevo nakonec spálím. Takže vlastně ty rohatce pošlu do onoho ohně.
Popadnu je, zahodím a spálím na prach. Je to nesmírně očistná kůra. Asi jako když na hranici svých schopností musíte přejít tajgu a víte, že cesta zpět není. Je to jako jógická meditace chůzí (nepleťte si to s meditací v chůzi).
A to očišťování mě neuvěřitelně posiluje a osvobozuje. Mohu se totiž soustředit na to, co chci já a kam chci jít a s kým chci být. Letos toho je spousta, tak vám přeji, ať se vám to taky daří.