Pokud jste zaznamenali odchod kmenového fotoreportéra Jana Šibíka z Reflexu a trochu sledujete, že tento trend pokračuje napříč všemi redakcemi, museli jste si položit otázku, proč tak výteční fotografové musí z redakcí odejít, přestože pro ní mají bezesporu zásadní přínos. Fotografie tvoří z hlediska statistik čtenosti klíčovou součást našeho žurnalistického a zpravodajského světa. Obraz nebo video totiž upoutají čtenáře mnohem více, než jen text. Jsou k tomu i marketingové statistiky, ale tím se nechci teď zabývat. Asi to znáte všichni třeba z facebooku, pokud k textu dáte fotografii, dostanete více "lajků".
Důvodů je několik a všechny tento trend odchodů fotografů z redakcí podporují, každý svou silou a každý z jiné strany. Jejich působení se ale nesčítá, ale umocňuje.
Prvním je bezesporu je zcela bezprecedentní průnik fotografie mezi běžné lidi. Často na našich fotoexpedicích nebo na fotokurzech slýchávám od poloprofesionálních fotografů, kteří si občas přivydělají svatbou nebo nějakou komerční zakázkou, že jim "do zelí" lezou nezkušení fotografové. Ti si koupí zrcadlovku a nějaký objektiv v bazaru a hned se mohou díky dostupnosti techniky prezentovat jako "fotografové". Tohle je ten negativní důsledek příchodu digitální techniky. Ten pozitivní přivedl k focení lidi, kteří by si nikdy fotit na film netroufli a digitální fotoaparát jim umožnil snadněji tvořit, hrát si a vymýšlet. Mají talent, mají cítění pro fotku, a to jim stačí, aby se po jednom průchodu přes Kampu mohli odprezentovat slušným portfoliem fotografií. Tito fotografové - a je jich opravdu hodně - mohou pak snadno tvořit přímo uvnitř kulturních, sportovních nebo společenských událostí a přinesou velice slušné záběry.
Redakční kmenový fotograf se pak dostává do poněkud svízelné situace.
Všechny tyto aspekty pak mají devastující účinek na cenu fotografie. Redakcím se vůbec nevyplatí držet mezi svými redaktory stabilně fotoreportéry, raději si snímky nakoupí v agentuře jako AP, NOOR, Reuters, VII agency... Mají je levněji, rychleji a v obrovském výběru, přesně podle potřeb redakce.
K sepsání tohoto názoru mě přiměla fotografie, která se objevila ve streamu AP a která naprosto přesně ilustruje důvody, proč kmenoví fotoreportéři díky digitální době pomalu odejdou z redakcí.
Fotografii níže nepořídil redakční fotoreportér časopisu XY, ale fotograf, který sleduje dějí na Blízkém východě dlouhodobě. Pořídil by něco takového fotograf, který by do Izraele letěl na víkend?
Ultraortodoxní židovský protestující tahá za ocas policejního koně používaného k rozehnání protestujících v Jeruzalémě 6. února 2014. Stovky ultraortodoxních židovských protestujících zablokovaly dálnice na protest proti omezení příspěvků seminárním studentům, kteří odmítnou nastoupit na povinnou vojenskou službu.
Prvním je bezesporu je zcela bezprecedentní průnik fotografie mezi běžné lidi. Často na našich fotoexpedicích nebo na fotokurzech slýchávám od poloprofesionálních fotografů, kteří si občas přivydělají svatbou nebo nějakou komerční zakázkou, že jim "do zelí" lezou nezkušení fotografové. Ti si koupí zrcadlovku a nějaký objektiv v bazaru a hned se mohou díky dostupnosti techniky prezentovat jako "fotografové". Tohle je ten negativní důsledek příchodu digitální techniky. Ten pozitivní přivedl k focení lidi, kteří by si nikdy fotit na film netroufli a digitální fotoaparát jim umožnil snadněji tvořit, hrát si a vymýšlet. Mají talent, mají cítění pro fotku, a to jim stačí, aby se po jednom průchodu přes Kampu mohli odprezentovat slušným portfoliem fotografií. Tito fotografové - a je jich opravdu hodně - mohou pak snadno tvořit přímo uvnitř kulturních, sportovních nebo společenských událostí a přinesou velice slušné záběry.
Redakční kmenový fotograf se pak dostává do poněkud svízelné situace.
- na reportáž musí cestovat, třeba i přes kontinent. Vzpomínám si jako dneska, že jmenovaný Jan Šibík musel cestovat do Japonska, když explodovala Fukušima. Ale nenafotil nic...
*** naproti tomu místní fotograf nikam necestuje, má všechno blízko a na místě může být 24 hodin denně, v podstatě zadarmo! - na reportáž se musí pečlivě přichystat, víza, letenky, hotel v místě, znalost problému, hledání kontaktů na místě, to všechno stojí redakci peníze
*** v případě místního fotografa všechno odpadá, zná tam každý rok, každou putiku, je v místě saturován jazykově a kulturně, nemá problém se dostat skrz restauraci, kam nikdo jiný nevstoupí - je tlačen časem a redakcí, že něco nutně musí nafotit. Když jej redakce vyšle za XX XXX dolarů nějak do světa, očekává, že doveze super práci, která zvýší prodejnost časopisu nebo novin, žádný vydavatel nemůže být dlouho mecenášem.
*** místního fotografa nic netlačí, když nic nenafotí, nic se neděje, na místě je dalších 5-10-50 fotografů, kteří všichni fotí a něco z toho se povede a agenturu to zaujme - je tlačen svým brandem ke "skvělým výsledkům". Fotograf, který už má něco za sebou, má také vybudováno své jméno, povědomí, značku, nesmí své okolí zklamat. Když cestuje k požárům do Austrálie, očekává od něj v první řadě redakce, ve druhé řadě veřejnost, že se vrátí s "hvězdnými výsledky".
*** naproti tomu místní fotograf je neznámý člověk z ulice, nic ho netíží, netlačí, a ani čas, ani redakce, ani nutnost "pořídit skvělou fotografií" - drahá výbava profesionálovi nutně nezaručí skvělé fotografie, pokud není na správném místě ve správný čas. Hovoří proti němu masa jiných bezejmenných nadšenců-fotografů, kteří prostě jen cvakají na místě a mají v ruce nějaký schopnější fotoaparát, třeba mirrorless.
*** místní nepotřebují drahou výbavu a pro pořízení skvělé fotky - díky tomu, že znají perfektně místo - jim stačí levná hračka za deset tisíc, a možná vlastně i mobilní telefon (trošku přeháním)
Všechny tyto aspekty pak mají devastující účinek na cenu fotografie. Redakcím se vůbec nevyplatí držet mezi svými redaktory stabilně fotoreportéry, raději si snímky nakoupí v agentuře jako AP, NOOR, Reuters, VII agency... Mají je levněji, rychleji a v obrovském výběru, přesně podle potřeb redakce.
K sepsání tohoto názoru mě přiměla fotografie, která se objevila ve streamu AP a která naprosto přesně ilustruje důvody, proč kmenoví fotoreportéři díky digitální době pomalu odejdou z redakcí.
Fotografii níže nepořídil redakční fotoreportér časopisu XY, ale fotograf, který sleduje dějí na Blízkém východě dlouhodobě. Pořídil by něco takového fotograf, který by do Izraele letěl na víkend?
Ultraortodoxní židovský protestující tahá za ocas policejního koně používaného k rozehnání protestujících v Jeruzalémě 6. února 2014. Stovky ultraortodoxních židovských protestujících zablokovaly dálnice na protest proti omezení příspěvků seminárním studentům, kteří odmítnou nastoupit na povinnou vojenskou službu.
Baz Ratner/Reuters
RSS Feed
